Přidat názor k článku Příliš inteligentní a příliš líní

Rozhodně nechci propagovat vícegenerační bydlení, sama bych ho těžko byla schopná, ačkoli oboje rodiče (moji i tchánovci) jsou fajn.
Zároveň mi ale přijde celkem směšná představa, jak po skončení studia balí mé děti kufry a odcházejí samostatně bydlet Kam asi? Rozhodně nemohou počítat s tím, že by jim někdo dal vlastní bydlení zadarmo. Po kolika letech "vydělávání" budou asi schopni opatřit slušné bydlení? Dámy diskutérky, kde to žijete? Já v Praze, což myslím, pokud jde o bydlení hovoří za vše.
Nevidím nic špatného na tom, když pracující dospělý třicátník (např.) bydlí u svých rodičů, platí jim přiměřený příspěvek na domácnost a i jinak se podílí na jejím chodu. S partnerem a dětmi, to už je trochu na hraně (pokud není dostatečný prostor pro všechny), ale bydlením u rodičů si mohl aspoň vytvořit základ pro budoucí zajištění bydlení pro sebe nebo pro svou eventuální rodinu. Nepovažuji za nemravné, když bude raději nějakou dobu přispívat přiměřeně svým rodičům, než aby platil přemrštěně vysoké nájemné ve vlastním (pronajatém) bytě. Na skutečně vlastní si těžko za pár let našetří, možná nějaký základ pro budoucí hypotéku. Společné bydlení ovšem od rodičů a dítěte předpokládá vysokou míru "nekafrání" si vzájemně do života.
Něco jiného je ale mamánek, který doma nehne prstem, nechá se obskakovat a nepřispívá, nebo dokonce s eválí doma, zatímco jeho rodiče chodí do práce, to považuji za parazitismus.