Přidat názor k článku Příliš inteligentní a příliš líní

Štěpánko,
na tom, co píšeš, něco bude. Já osobně nemám nic proti tomu, když rodiče dětem dopomůžou k bydlení, zvlášť pokud jsou to hodné děti a rodičům v životě dělaly a dělají převážně radost. Pokud mi to finanční situace dovolí, tak také dětem ráda dopomůžu, nemusí jít nutně přímo o koupi bytu, stačilo by jim třeba přispět.
Mě jenom točí, když se na někoho, komu rodiče koupili byt, kouká jako na samostatného, zatímco na někoho, kdo u rodičů ještě pár let po škole bydlel, přispíval jim na domácnost a šetřil si na vlastní bydlení, se pohlíží jako na parazita.
A hlavně - ono jde o to, CO PŘESNĚ každý myslí tím "vykopnutím dětí". Já osobně si to v našem případě představuji tak, že pokud s námi děti po ukončení školy ještě budou chtít nějakou dobu bydlet, tak tu možnost budou mít pod podmínkou, že se budou na chodu domácnosti podílet, a to finančně i co se týče domácích prací. Pokud tahle situace ale bude trvat příliš dlouho, tak se budu snažit je směrovat k tomu, aby se osamostatnili a pořídili si nějaké vlastní bydlení. Jak už jsem tu o něco výš psala, tak když člověk dejme tomu 3-4 roky pracuje a nerozhazuje, tak si může ušetřit aspoň na základ nějaké hypotéky. Domnívám se, že do 30 let se velká část lidí osamostatnit může - kromě výjimek jako jsou třeba matky-samoživitelky s malými dětmi. (Mám jednu stejně starou známou, která dodnes s 12letou dcerou bydlí u rodičů. I když má s nimi hezké vztahy, tak jí podle mého názoru není moc co závidět.)