Možná cítí vysoké nároky: sehnat práci je samo o sobě problém, sehnat práci se smlouvou na dobu neurčitou hned po škole je asi nemožné. Pak je tu otázka platu, dojíždění atd. S tím souvisí partnerský život - dneska se holky před třicítkou nevdávají, tak kdy se můžou ženit kluci. Takže osamostatnit se znamená bydlet sám nebo s kamarády, to někomu vyhovuje, někomu nesedí.
V mojí generaci šli kluci v 19 na vojnu, v 21 se vrátili a do 24 (hranice vyššího zdanění svobodných tehdy) byli většinou ženatí a s děckem. To pro ně byla motivace, tak celý život chodili do práce, aby na to měli. Tedy ne všichni, nemakačenkové byli, jsou a budou. Dneska mají na všechno jakoby dost času, ale roky nestojí. Vidím na svém současném příteli: nechtěl se vázat, pak panička nemohla otěhotnět, rozvedli se a najednou je mu 45, má sice barák jak hrad, ale je mu v něm smutno.
Předchozí