Já mám tedy také úplně jiné zkušenosti.. ale neznamená to, že jsem se o to nějak zasloužila:).. Ono opravdu záleží na průběhu těhotenství a později na konkrétním dítěti..
Ecim, to si nevybereš na mě zase byly směřovány řeči typu "jaký jsem blázen, že ještě chodím do práce, že "ještě" dělám to a ono, že už nemám nachystáno "to a ono":).. Jenže - co už, já jsem zjistila, že jsem těhotná až v pátém měsíci, do té doby bez příznaků, a to jakýchkoliv. Teď jsem v osmém, mám už trošku bříško (kamarádka tvrdí, že vypadám tak maximálně na 4 měsíc:), kde to kope:), vážím o 2 kila víc než loni (ale tím se nemůžu řídit, přes léto jsem trochu zhubla), jsme prý dokonce i o týden napřed (záměrně používám plural).. Paradoxně musím konstatovat, že mi je těch prvních 5 měsíců líto, užívala bych si od začátku, takto si připadám ochuzená.. Nicméně mám kamarádku, která je ve 4. měsíci, a jak já se cítím ochuzená o příznaky, tak ona málem nevychází, protože ty 4 měsíce prozvracela.. A právě s touto kamarádku se tomu smějeme, protože to tak prostě je, nic není černobílé a některé věci prostě nemůžeš ovlivnit, natož naplánovat. Ještě se chci vrátit na začátek mého příspěvku - v mém okolí a tady "na Rodině" se snažím sbírat informace, ale rozhodně se nenechám ovlivnit, jak bych se měla cítit, prožívat, věřím těm, které zažily těžký porod, tak těm, které si ho užily..
Předchozí