Přidat názor k článku Poznatky prvomatky aneb abeceda dvanáctinedělí :o)

tady bych se trošku pozastavila nad tím "zasloužit se o to, že dítě je klidné". Řekla bych, že dost záleží i na tom, jak matka prožije těhotenství, jestli je v klídku, těhotenství si užívá, nebo k tomu dostavuje barák, hádá se s partnerem, či prožívá kdovíjaké stresy. I raná poporodní doba je dost důležitá, když je matka v psychické pohodě, bude v pohodě i mimčo. Tady hodně záleží na tom, jak aktvní je tatínek, kolik dalších robátek je v domácnosti, jestli je tchýně pruda nebo umí přiložit ruku k dílu a mít u toho pusu zavřenou....
A když mlíčko teče proudem a mimčo toho umí využít, nejsou prdíky, pak není důvod, proč by nemělo být miminko usměvavé a krásně spící.

Otázka je, co všechno z toho zvládne mamina ovlivnit a co je dílem náhody.

Taky jsem měla super mimčo, tekla jsem jak prasklé potrubí, ani nemusel sát, samo mu to stříkalo do pusinky. Nabaštil se a 4 hodiny jsem o něm nevěděla! V šestinedělí jsme si s manželem (který mě po císaři 100% zastoupil, akorát nekojil ) říkali, proč ty maminy nadávají, že je to vlastně nuda. Jediný náš problém byl nafotit malého s otevřenýma očima.
V podstatě celou dobu (do mého dalšího těhotenství) jsem měla tu "dovolenou". Syn byl pohodář, kromě kina jsme ho brali všude, hezky jedl, kakal, prakticky nebyl nemocný, co si jen víc přát.

Pak jsme si pořídili druhého, během těhotenství jsme rekonstruovali, bydleli jsme u mé matky, do toho 2,5 leté torpédo... to už tak super nebylo. Po předčasném porodu byl slaboučký, neuměl sát, špatně přibíral, musela jsem kojit co dvě hodiny a už začla sranda. Málo spánku - i v noci co dvě hoďky, nejdříve se snažit nacpat malému do maličké pusinky velké prso, půl hodiny se pokoušet nakojit, pak dokrmit z lahvičky odstříkaným, odstříkat, aby bylo na příště, vyvařit nástroje, do toho sem tam sprcha... a už dvě hodiny uplynuly a jedem znova. Navíc byl po žloutence, takže byl spavý, a zkuste si vzbudit malé miminko.... Do toho si manžel pořídil housera... Na staršího syna fakt nešlo najít ani čas ani sílu....

Naštěstí jsme to přežili...


Zrovna předevčírem nás pobavila závěrečná scéna ve Shrekovi: popřebaloují 3 Shrečata a koukají, jak krásně spinkají... a ptají se: "co budeme dělat my?"... střih... a vidíme oba, jak chrápou na posteli