Milé, zde přítomné....omlouvám se, že toto je mimo dané téma, snad odpustíte...tak se tak potácím v jedné životní situaci, sice už mám asi jasno, ale napadlo mě, ještě se zeptat, lidí nezasvěcených...
Mám dcerku, bude jí zanedlouho jeden rok...mám ji s člověkem, s kterým jsme se měli moc rádi, byť s velikými problémy, nebot se jednalo o vztah tajný(ani jeden z nás není ženatý, vdaný, žádné jiné děti nikde nejsou)-prosím, neřešte proč tajný, prostě tajný být musel a musí, není to podstatné.Těhotenství jsem(přes antikoncepci, pravidelnou menstruaci
)zjistila až ve dvacátém třetím týdnu, byla jsem zcela bez příznaků, ale dělat už se, logicky, nedalo nic...Nu, šla jsem s touto krásnou novinkou za tatínkem...reakce byla taková...nu, jako muži občas mívají...prostě zmizel...zavřela jsem to v sobě, ani narození dcerky neoznámila, nechala jsem to být...Ozval se sám, po zhruba čtvrt roce věku dcery...s tím, že se musíme dohodnout ohl peněz, dále pak že mě nikdy milovat nepřestal, jen okolnosti atd....a že si to vše srovnal v hlavě a chce s námi být a žít - až to půjde, až si vyřeší své věci(manželka to není, přítelkyně ano)a já, asi v těch hormonech...hihi, tomu uvěřila a stýkáme se znovu...Teď vztah opět polevil-z jeho strany a já tuším, po všech těch peckách obrovskou zradu a zároven i něco, co jsem u sebe NIKDY nepocítila - touhu, že tentokrát mu to tak lehce neprojde-nemusel se přece vracet, nikdo to po něm nechtěl, nežádal, přijde mi to prostě trošku sprosté a mám obrovskou chuť, jít za jeho maminkou,kterou má moc rád a ona strašně touží po vnoučeti - možná je to způsob msty, nevím...chvílema vztek, touha mu zavařit....ona nic netuší, nic jí neřekl, jen se těší, až jí to řekne, ale když jsem se ptala kdy...tak - až jednou, až to půjde...Když pominu vztek, pocit zrady atd....prostě, já nevím, jsem sama ženská, máma, když vidím svou mámu, jak je z vnučky úplně hotová, sune se mi to hlavou tak..., že i ta druhá babička má nárok vědět, že je tady někdo, maličký, nový, z koho by se mohla těšit, stejně jako dcerka má právo na obě babičky, at už by to dopadlo jakkoliv....Co myslíte, řekli byste to?Děkuji.