Přidat názor k článku Poznatky prvomatky aneb abeceda dvanáctinedělí :o)

K příteli se vyjadřovat moc nechci a jak píšeš máš to asi srovnané.

A co babička... To je těžká otázka. Existují i babičky, které o svá vnoučata nestojí (např. moje ex-tchýně). Navíc píšeš, že ji znáš jen z vyprávění, to je trochu málo, nemyslíš? Nakonec můžeš zjistit, že sis nadělala další problémy a tvůj přítel tím bude i nadále proplouvat jako předtím.

Jistěže má nějaké morální právo vědět o svém vnoučeti. Na druhou stranu ty máš právo se rozhodnout, koho do vašeho života vpustíš a koho ne. V tomto případě si myslím, že bys při rozhodování měla upřednostnit především toto svoje právo. Bohužel, život mě naučil, že někdy je daleko snažší nést následky nevyvedeného partnerství sám.

Jediná rada je, že si to musíš všechno rozmyslet sama. Zamyslet se nad vaším vztahem (např. nad důvody, proč musí zůstat utajen), nad vším tím, co ti navykládal o své mamince (jestli není jejich vztah tak trošku nezdravý - protože mě nenapadá jiný důvod utajení, než ten, že je za tím právě jeho matka), co od toho prozrazení očekáváš a co by se mohlo stát nepříjemného...

Pokud se přecejen rozhodneš se dcerkou pochlubit, tak bych postupovala takto:
Napřed bych dala ultimátum partnerovi.
Když by nedodržel termín, poslala bych babičce fotku malé a připsala pár slov o ní a kontakt na sebe. V tomto případě to nepovažuju za zbabělost, spíš za citlivost k babičce. Ne každý si z takové zprávy sedne na pr.el dojetím, a takto dáš babičce čas se z té rány vzpamatovat, trošku si to srovnat a rozhodnout se, jestli o vnučku stojí. Spíš bych to načasovala do období před narozeninami, aby se babička případně mohla zúčastnit oslavy (když už jí utekl celý ten rok).