Ahoj,
Ty jsi thááááák naivní.
Já měla celý rok vzorné děťátko a to považuje spíše za velké štěstí, než za "jaký si to uděláš, takový to máš".
No a pak děťátko začalo objevovat svět a ty dojmy pak hezky v noci zpracovávat, takže si užíváme také (sedání, lehání, stoupání v postýlce, škubání, házení sebou, třeba i tři hodiny v kuse
U nás tedy mrtvoly jsou až teď
))
Nechápu, jak můžeš po dvou měsících dělat takové závěry, o to větší pak bude možná ten náraz, to spaní u dětí probíhá v průběhu života řekla bych na etapy...
))