Náš syn Mikuláš se narodil ve 29.týdnu císařským řezem a to s porodní vahou 800 gramů. Na nějaké dozrávání plic nebyl čas - v poledne mi řekli, že pravděpodobně ještě večer musí díky nezodpovědnosti mého gynekologa těhotenství ukončit. Když nám řekli, že mimiko je o 3 týdny menší, než by mělo být a nemá ani kilo a je na tom podle minotoru hodně špatně,s naším miminkem jsme se rozloučili. Ale zázraky se skutečně dějí a to i u takových "rychlovek" jako jsme měli my. Navíc - náš Mikulda má k tomu všemu rozštěp rtu i patra (o tom jsme věděli od 20.týdne těhotenství)- a to byl další zázrak, že ještě před propuštěním z nemocnice zvládl v 36.týdnu "těhotenství" ještě v inkubátoru při váze 1980 gr.operaci patra. Z nemocnice se nám vrátilo odoperované miminko s vahou 2200 gramů, které teď úspěšně vykrmujeme (ale je to dřina), chodíme a hlavně doma cvičíme Vojtovku a zkrátka čekáme, jak se mu bude v prvním roce dařit. Do té doby, než jsme zažili tuto vlastní zkušenost jsme netušili, že i tak malá a ještě menší miminka lze úspěšně zachraňovat. Kvůli rozštěpu i těžké nedonošenosti k tomu (jsme pro doktory trochu rarita)jsme Mikuldovi založili jeho deníček na www.rozstep-nedonosenci.cz. Rodičům nedonošených miminek můžu říct jediné - medicína umí dnes skutečně zázraky, dokáže zachránit mnoho malinkých dětí i bez pozdějších následků. Ale i kdyby Vaše miminko nějaké následky mělo, jste jediní, na koho se může v tomhle světě spolehnout, proto jej neopouštějte a nebojte se požádat o pomoc mimo svoji rodinu - ve střediscích rané péče, u svého lékaře, pokuste se přizpůsobit rytmus rodiny v prvním roce potřebám miminka. Když to zvládáme my (rodina se dvěma dětmi + nedonošený Mikuláš s rozštěpem, kde je komplikovanější celodenní péče a krmení) bez babiček, na vesnici bez školky, služeb a dalšího zázemí, tak to zvládnete i vy...