U nás byl nácvik čistotnosti u staršího syna občas také pěkná komedie. Důsledně jsem se držela jediné zásady - nejít přes odpor, abych mu nočník nezprotivila. Zkoušela jsem ho vysazovat od chvíle, kdy seděl (cca od 9 měsíců), ale jakmile se začal bránit, nechala jsem ho být. Pak jsme měli několik měsíců trvající období, kdy jsem ho dávala čurat ve velmi krátkých intervalech, ale stejně jsme každý večer končili s hromadou počuraného oblečení. Snažila jsem se syna odplenkovat co nejdříve, pokud možno než se mu narodí sourozenec (nevyšlo to) - ne kvůli tomu, abychom trhli nějaký rekord, ale aby byl co nejvíce v suchu a čistotě.
Teď se vesele účastní nočníkových ceremonií mladšího brášky - "ukazuje mu", jak se chodí na nočník, a bráška to "pak chce dělat po něm".
Předchozí