Pro mě jsou rodiče ti, kdo se doplňují, nikoliv ti, kdo se zastupují. Samozřejmě že to umíme, ale není to prvoplánově nutné. Svého muže si vážím, že nás umí uživit a dobře, a já nemusím odcházet od malých dětí, a můžu s nimi být doma. Že je zaveze ráno do školky a případně doveze, umí naplánovat víkend a vzít je na výlet. Umí vařit lépe než já.
Ale pro děti jsem nezastuputelná nejen v kojení. Prostě on nemá takovou mazlivou a utěšující náruč, a neotře slzy tak, jako já, když chtějí v noci s někým spát, tak se mnou.
Na děti se vždy těšil, ale není moc extrovertní, takže spíš někde uvnitř. Na UTZ se mnou nechodil, tuším jen 2x za 3 těhotenství, protože jsem to nežádala a nepotřebovala. Ale umí mě respektovat, podpoří mě v jakémkoliv plánu a je zde, když potřebuju, byl se mnou u domácího porodu, a to pro mě hodně znamená.
Děti mu pokakané nestrkám, obecně mu děti nestrkám, to je na nich:)
Předchozí