Bitoriung, to je těžké, vzpomenout si, že jsem nechápala čas v době, kdy jsem ho nechápala
.
Vím, že miminka pojem času nemají (proto si ještě pořád neskutečně vyčítám, že jsem syna prvních pár hodin neměla u sebe), a docela chápu, že se i batolata nudí v tramvaji a tak. Ale u dvouletého dítěte, které jinak velmi dobře už lecčemus rozumí, jsem si prostě jen neuvědomila, že takovou abstraktní entitu nemůže chápat skoro vůbec, a tím pádem ani výrazy jako "spěchat", "loudat se", "nemít čas". Teď tím pádem nevím, jak mu vysvětlit přirozené následky nějakých jeho rošťáren. Doteď jsem mu říkala třeba "když to rozházíš, budeme to pak muset uklidit, a tím pádem nebudeme mít čas hrát si s vláčky"
Ale to, jinak to, co popisuješ jako subjektivní vnímání času u dětí, de facto dost platí i pro dospělé
.