Přidat názor k článku Příběh Jany a Petra

předpokládám, že v budoucnu bude Bára chtít pro rozhovor pokračování , ale stručně zkusím.
Máme tříletého chlapečka, to bylo první, co nás překvapilo , skoro jediný požadavek, který jsme měli, byl věk nižší než náš mladší syn . Je poloromský, zdravý a šikovný. Má kontakt s rodiči, i když ten bohužel spíš upadá, ale komunikuje se s nimi dobře a bez problémů.
Adaptuje se dobře, výborně ho přijaly obě děti. A co jsme nečekaly? Že bude tak šílené se v noci vzbudit a vidět dítě jak v pravidelném rytmu mlátí hlavou do polštáře a ječí. Ač jsme o hospitalizačních příznacích četli, jiné je číst a jiné zažít.
Jinak mě zatím snad nic moc nepřekvapilo, samozřejmě život přináší každodennosti, s nimiž úplně nepočítáte, ale zase nepřináší jiné těžkosti, s kterými jsme počítali . Je zajímavé poznávat vlastní limity, asi silněji než u biologických dětí.
Jinak je na další závěry zatím brzy.

Ještě pro Janu - myslím, že se to prostě nějak sešlo, že náš syn se objevil na poradním sboru právě když jsme skončili přípravku. Narychlo nás schvalovali a hned jsme se na něj jeli podívat.

Držím palce všem čekatelům