Přidat názor k článku Je muž tátou „od přírody“?

Ale já se musím přidat, sama jsem ( bydlela jsem s matkou ) plakala se svým prvorozeným, protože "bylo nutné, aby si taky procvičil plíce" a "nemůže si vynucovat mojí(matčinu) neustálou pozornost" . Přestěhovala jsem se, a ještě několikrát se před jeho pláčem schovávala v koupelně. Mám z toho trauma ještě dneska - pak jsem se rozhodla, že se na to můžu, že to nikdo nepozná a dítko mi přestalo vyřvávat. Dcerce je něco po půl roce, sem tam pláče - chce čurat, má hlad, potřebuje před usnutím obejmout..... Nevyřvává si pozornost(nevím do jaké míry s tím souvisí fakt, že bráška se od ní prakticky nehne), celkově je moje dítě kliďas.
Tak vážně netuším, kde se stala v minulosti chyba.
A jestli jsem dobrou matkou? NEVÍM, DENNĚ O TOM POCHYBUJI, tak snad mi budoucnost ukáže....