Přidat názor k článku Náš Honzíček

Monty asi jsem tady jediná, kdo chápe, co jsi tím chtěla napsat, mám to podobně. Osobně bych na potrat šla a udělala bych to i v případě downa. Chci svým dětem dopřát život hodný člověka. Záměrně neříkám, že šťastnější, nebo méně šťastný,ale lidský. Věřím tomu, že i těžce mentálně postižení lidé mohou být svým způsobem šťastní, zvlášť pokud jsou uspokojovány jejich základní potřeby a je s nimi pěkně zacházeno. Ale pro člověka mi to přijde málo.
Tím ovšem neodsuzuji nikoho, kdo to vnímá a cítí jinak. Největší problém vidím v tom, že ještě spousta lékařů nedokáže přijmout rozhodnutí ženy, které je jiné, než na co jsou oni běžně zvyklí. Do diskuse o otázce finanční náročnosti péče o postižené dítě se nechci pouštět, protože to je strašně složité. Těžko opravdu určit, čí život má ve finále větší cenu, jestli ten člověka mentálně v pořádku, který ale nemá žádné morální zábrany a připraví třeba stát o miliardy, nebo postiženého dítěte, které jeho rodiče a blízcí milují a péče o nějž je ale pro stát finančně mnohem náročnější než péče o zdravé dítě.
Některé věci se hold na peníze přepočítat nedají. Nikdo nikdy neví, kdy se péče o jeho život stane finančně náročná, nikdo neví, jestli tady zítra bude stejně zdravý, jako dnes atd.