Přidat názor k článku Náš Honzíček

V našem zdravotnictví je pořád problémem komunikace s pacientem. U nás, když se potvrdí, že dítě bude mít třeba Downův syndrom, tak se jako první nabízí přerušení těhotenství a na matku je vyvíjen nátlak a je považována za divnou, když přerušení odmítne a rozhodne se dítě donosit. Informací přitom dostane od lékařů minimum. Všechno si většinou sama dohledává na internetu, což jí většinou rozhodování neusnadní, ale spíš zkomplikuje.
Někde jsem četla, že v některým zemích směrem na západ naopak na matky lékaři vůbec netlačí (nechtějí na sebe převzít odpovědnost za rozhodnutí) a naopak podávají takové mamince informace o životu s postiženým dítětem, odkazují na různá občanská sdružení, zapůjčují nebo odkazují na různé publikace....zkrátka dělají všechno pro to, aby si to rozhodli rodiče SAMI a aby nevyvíjeli nátlak. Myslím, že toto by se u nás mělo změnit. Tady se pořád věřejnost (odborná i laická) dívá přes prsty i na ženu, která odmítne odběr plodové vody.