Přidat názor k článku Jak jsme válčili s ADHD

tyjo, klobouk dolů že jsi to s bratrem takhle zmákla, ve svém věku.... oravdu obdivuju. Je fakt že se ségrou jsem se taky učila, ale spíš tak, že mě zkoušela ona ze sešitu protože uměla brzo číst (a naši na to taky neměli nervy, máme to se mnou vzdala v první třídě kdy mě nemohla naučit krasopis - škrábu tedy fakt dost, a s tátou to jsme málem nepřežili ani jeden, ten mi to začal vždycky vysvětlovat úplně od samého začátku, takže než jsme se dostali k té aktuální věci co jsem potřebovala vysvětlit, uplynuly třeba 2 hodiny a já jsem byla ze všeho akorát ubulená že to nestíhám sledovat :-/ )

K těm "autoritám", takhle závažné věci tedy řešit nemusím, ale s dcerou i synem jsem chodila na kožní protože měli oba ekzém jako miminka. S dcerou jsem byla ze všeho vyděšená, ale měli jsme milou paní doktorku, docela rozumnou (že nezkoušela tisíce dryáků, ale když něco nefungovalo neváhala to vyřadit a ne styl "to bude dobrý, musíte vydržet"). Pak už ale šla do důchodu, takže se synem jsem musela k jiné, mladá asi slečna, dala mi hromadu tabulek, informačních brožurek, řekla "tímhle se budete řídit", předepsala mi nějaké produkty. Když jsme došli na kontrolu a já se na něco zeptala, řekla "vy jste nečetla tu brožurku? tam se to píše", a když jsem jí řekla že jednu olejovou koupel jsme vyměnili za jinou, byla z toho více než rozladěná (nelíbilo se jí, že jsem měla zkušenost asi). Přesně jsem se u ní cítila jak 18tiletá nezodpovědná hloupá prvorodička, které by to dítě mělo být nejlépe odebráno, protože není žádná záruka že budu poslouchat odborné rady. Syn se stejně jako dcera z exému vyloupl úderem prvního roku věku, takže už tam nechodíme.