Přidat názor k článku Jak jsme válčili s ADHD

Chodíme s dcerou do Modřan. Máme za sebou první 3 měsíce kurzu. Je to vážně dryl. Cvičí se každý den, nejpozději do 17 hodin. Takže každý den hned z práce letím vyzvednout dítě a cvičíme. Potom je už jen čas na večeři a spát. Současně jsme byli poslaní k fyzioterapeutovi. Přibylo další cvičení každý den.
Výsledek?
Na dceři nepozoruji žádný převratný rozdíl. Jen si nemá čas hrát, je podrážděná, cvičení nenávidí. My rodiče jsme uhonění a psychicky na dně. Často se teď u nás zvyšuje hlas, brečí... Psychoklima jde v rodině do bodu mrazu. Oficiálně nás ještě čeká 6 měsíců práce. Vážně zvažuji, jetsli to stojí za to. Proč si za dlouhé peníze kupovat rozvrat rodiny?

Paní doktorka (velmi uznávaná kapacita) je velmi autoritativní. Obvykle k ní přistupuju s velkými rozpaky, cítím se jako zlobivý školák. Ostatně sa tak ke mě chová, velmi často dostanu nějaké napomenutí (zabalím věci do batohu místo 6ti leté dcery apod). Nevím, čím to je. V práci mám poměrně vysoké postavení, umím se o sebe postarat, ozvat se. U paní doktorky mi to ale nějak nejde. Vždy já i dcera od ní odcházíme jeko spráskaní psi :(.