Přidat názor k článku Porod jako příležitost

Jenže tphle je zatím utopie pro většinu porodníků. Vždyť i jejich vyjadřování "odrodil jsem tisíce dětí", i vyjadřování matek "doktor mě rodil" ve mě vyvolává otázky, kdeže byla ta maminka, když rodil pan doktor. Asi v nemocniční kantýně, aby měl doktor práci pro práci.
Já sice ten nejpohodovější a nejbezpečnější z mých porodů zažila doma (neměla jsem strach, tudíž se porod nezasekával, nekomplikoval, nikdo do mě nestrkal ruce, kvůli nikomu jsem nemusela ležet na zádech a dusit tím dítě, které by pak s velkou pompou někdo musel zachraňovat kvůli dušení a podobně, když ozvy se dají zjistit i jinak), práce doktorů si ale dovedu vážit, pokud o pomoc jde. Nemám ráda aktivní lékařský přístup k normálnímu porodu, tu neustálou nedůvěru v matku a dítě, monitorování, kontrola, koukání mezi nohy (jsem se marně pokoušela přijít u prvního porodu na to, co tam chtějí vyčumět a vyhrabat, když pak ani netušili, že dítě se točí ze zadní do přední polohy a díky mé nevhodné poloze na zádech se mu to nepovedlo a zaseklo se v porodních cestách. Tak ale hlavně že jsme věděli, zda jsem v 11,30 otevřená na 3 nebo 3,5 centimetru, vskutku důležitá informace). Prostě jsem byla pasivní, sice pochybující, zda dělají dobře (nedělali), ale neschopná se ozvat. Dopadlo to jak to dopadlo, operativní porod, ale to se dalo u tohoto přístupu čekat.

Ten problém u porodů není jen v těch rutinních technikách, je v nastavení samotných žen a lékařů. Lékaři matkám nedůvěřují, že umí rodit (však to prezentují často, že "dnešní ženy už neumějí rodit"!), celé těhotenství je jedna prohlídka a testování za druhým, a následné stresování, aby "to" dobře dopadlo, ženy pak nerodí, ale rodí "je" doktoři, kteří zachraňují to, co sami často způsobili svým nevhodným vrtáním se do toho, co by pokračovalo dobře i bez nich, pak vznikají zkreslené informace o tom, jak je porod bezpečný či nebezpečný a jaké "nutné" vybavení u porodu je potřeba a podobně.
Problém je i v nás ženách, že si nevěříme, nevěříme svým dětem, že to zvládnou a pokud ne, dají to jasně najevo... protože děti umějí dát najevo, že jsou v tísni, třeba tím, že zpomalí porod. Ale pro některé je to signál rychle něco píchnout, aby ho urychlil, a kola problémů se roztáčejí... málo posloucháme svou intuici, která umí dobře dát najevo, zda to zvládneme, či máme raději vyhledat pomoc.
Ale tohle vše jde těžko za situace, kdy se z porodu udělal strašák číslo jedna, z matek nekompetentní osoby nemožné rozhodovat o sobě ani svých dětech, z pomalu navazjícího se vztahu jakási norma...

Těším se na změnu.