Přidat názor k článku Porod jako příležitost

Ja jsem se na porod taky specielne nepripravovala, cetla jsem sice hodne, ale protoze jsem musela nakonec rodit neplanovane v jine porodnici, tak jsem si byla vedoma,ze nemusi byt vsechno dle mojich predstav. Vsechno bylo v pohode, samozrejme vcetne nutnych ukonu jako klystyr a pod, az doslo k zmene smeny a prevzal me do pece pan primar.do te doby me vysetrovala prijemna mlada doktorka, udelala sono, napojili me monitor, vse v poradku a povzbudila me, ze kdyz vydrzim do vecera, prijde zase. Pan primar prisel, nepredstavil se, koukl do me, vyhlasil,ze zahajime rizeny porod a ze se vrati v 13.00. to bylo v 9. ani mi nedal sanci nejak protestovat. Poslali me na porodni sal, prinutili lehnout si, napojili na infuzi s oxytocinem a na monitor. Kontrakce, do te chvile pravidelne po 3 minutach i kdyz nebolestive, se zastavili( nebo jsem si v tom zhonu a soku nemela sanci si je uvedomovat) a pak prisla ta bolest z oxytocinu a ja trpela pripoutana na postel, chtelo se mi strasne curat,ale uz me nechteli pustit, protoze pan primar by se zlobil!Mimochodem, monitor odmital zaznamenavat moje kontrakce, takze byl stejne zbytecny.Pan doktor se vratil v tu 1, koukl, zhodnotil,ze porod nepokracuje a jede se na cisare. Ja se ani nedivila, bylo mi neprijemne, nepohodlne a byla jsem celou dobu sama, sesricky popijeli kafe ve vedlejsi mistnosti. Partnerovi bylo receno,ze ho za mnou pusti az budu na 5cm otevrena.
Z celeho porodu mam ted pocit, ze me z neho v podstate vynechali. A mozna to tak nemuselo byt, kdyby byla alespon nejaka komunikace ze strany lekare.