Přidat názor k článku Můj předčasný porod

Zozi, já doufám, že tady v této diskusi nikdo nikoho neodsuzoval, obě strany se shodují na tom, že je třeba nechat to na matce, ať se rozhodne, jak to chce. Jenže přesně to u mě nikdy nešlo, abych se mohla svobodně rozhodnout, jak to chci. Na mé představy a přání v porodnicích nebyl brán ohled. A o to asi jde, proto se o tom musí mluvit, aby se tohle nestávalo. Já už nejspíš rodit nebudu, ale proč by to mé budoucí snachy měly mít stejné jako já, proč by na tom neměly být, co se týká volby lépe. A za to, že dnes se to pomaličku ubírá k lepšímu, vděčíme právě těm, které systém zavedený v dobách, kdy jsme my dvě rodily naše první děti, kritizovali a tlačili a stále tlačí na jeho změnu.
Mimochodem spousta maminek, které rodily v 80. a 90. letech tvrdí, že se přispůsobily tehdejším poměrům a nijak jim to nevadilo, naopak aspoň si odpočinuly atd. Já jim to věřím, ale jsou i maminky z té doby a já mezi ně rozhodně patřím, které se sice také přizpůsobily či spíše jim nic jiného nezbývalo, ale dost tím trpěly a rozhodně cítily, že je to pro ně a jejich děti celé špatně a má to pro ně neblahé následky. Také mám dnes se svými staršími syny hezký vztah, máme se rádi a vím, že to záleží na mnoha věcech a okolnostech, nejen na tom jediném, přesto když se dívám zpátky, tak vím, že moje děti tím tehdy trpěly a to zcela zbytečně a že zvlášť na začátku našeho společného života mnoho věcí mohlo probíhat lépe, pohodověji, s menšími problémy. Co bylo, už se nevrátí, ale proč by má vnoučata měla zase trpět separací jen kvůli tomu, že zdrav. zařízení jsou zkostnatělá a neochotná se přizpůsobit přání matek, které chtějí pro své dítě něco jiného, než na co jsou zdravotníci zvyklí? Já jsem se skutečného bondingu, kdy bych mohla mít své děti bez odnášení u sebe nedočkala ani v roce 2000, ani 2005, ani 2007, takže zatím to pořád ještě podle toho není tak, že bych mohla ve všech porodnicích svobodně volit. Proč mě tedy někdo odsuzuje, když na to poukazuji a tvrdím, že to není v pořádku?