To je zajímavá náhoda, kontrolovala jsem jméno autorky, protože našim známým se narodil taky Honzík, taky předčasně (na Vánoce místo na Velikonoce), neměl tehdy myslím ani dvě kila, taky papal sondou a nekakal, všechno stejné jako v článku, jen jméno maminky a porodnice nesedí. No a teď je z něj krásnej okatej dvouleťák co zkouší první slůvka, dohonil úplně všechno co umí jeho donošení kámoši a dělá rodičům jen radost.
Takže i autorčině Honzíkovi přeju všechno dobré a za všechna nedonošeňátka děkuju medicíně za to, že dokáže takové zázraky, jakou jsou zdraví Honzíci.
PS- a taky děkuju Přírodě za to, že moje děti byly přenášené
a že jsme si nic z popisovaného nemuseli prožít na vlastní kůži