Přidat odpověď

Tak babička (z tátovy strany) umřela když mi byly 3 roky, ale zpětně co se dozvídám od mámy to nejspíš zachránilo našim manželství když to tak blbě řeknu. Za ty 3 roky toho stihla udělat dost. Se mnou si dělala co chtěla když tam naši přijeli, vůbec nebrala v úvahu co jí o mě máma řekla, klidně mi dala vajíčko ve 3 měsících, cpala mi čokoládu horem dolem i když jsem ještě neměla zuby, dala mi píchnout náušnice bez mámina vědomí (si mě vzala v kočárku jako ven a jela k doktorce mi píchnout uši, přestože táta to nechtěl - myslel že až dorostu do "parádění" dám si je píchnout sama, no v konečném efektu mám ty dírky tak blbě že mi hnisají ať do nich dám co dám, prý jsem řvala jak lev na celé městečko, máma vyděšená poněvadž jí sousedky doběhly říct že se mnou je bábi u doktora a já děsně řvu....). Ostříhala mi vlásky sama (máma chtěla až klasicky po roce věku), jak nebyli naši u oběda na dvanáctou nula nula přesně tak spláchla jídlo do záchoda a tak :-( Já se na ni moc nepamatuju, tak nemůžu říct, děda ji teda hrozně miloval (říká táta).