Přidat názor k článku Extrémní stydlivost: proč vzniká?

"Ecin, nějak myslím, že jsi Jakuba vůbec nepochopila."

Kéž by. A jak to tedy podle Tebe Jakub myslel?

"Jinak tedy možná máš nějaký problém v sexuální oblasti, či jsi měla, nevím, nechci se tě nějak dotknout."

Vůbec ses mě nedotkla, naopak jsem takovou nějakou reakci čekala. Na Tvém místě bych si myslela úplně to samé. Trauma tohoto druhu (myslím zákaz jistých aktivit spojený s vyhrožováním nebo strašením) nemám. Mám pár nehezkých zkušeností jiného rázu, ale řekla bych, že už jsem je celkem zpracovala.

"Soudím dle tvých reakcí na Jakuba, očividně zabrnkal na nějakou strunku vtobě."

Ano, máš pravdu, to tedy zabrnkal. Jestli něco bytostně nesnáším, tak je to nehorázné zasahování do intimity lidí. A sebeukájení považuji za něco hodně intimního, do čeho ostatním nic není, pokud jím nejsou nějak postiženi - např. partner, který v důsledku toho nemá dostatek sexu s námi, děti, které něčemu takovému musejí přihlížet.

"Já nějaké lidi s postojem, jaký má Jakub znám a jsou normální."

Mono, Tobě připadá normální, aby lidé svým dospívajícím dětem dělali přednášky o tom, že by neměly masturbovat? Mně to připadá nehorázné, sprosté a zlé. Co je těm rodičům sakra do toho, když to děti dělají v omezené míře a tak, že o tom nikdo z rodiny neví? Pokud ano, tak čeho tím ti rodiče chtějí docílit? Aby to ti puboši nedělali vůbec? Nebo aby to dělali o něco méně? Aby si přitom připadali vadní a úchylní? A měli pocity viny, které se pak s nimi potáhnou zbytek života? Co jim do toho ti rodiče mají sakra co mluvit, když oni sami mají partnera na rozdíl od svých dětí mohou mít sex, kdykoli chtějí? Proč jim sakra chtějí upírat něco, co sami mají?