Hloupočká. Říkáš, že když máš potřebu, tak ji musíš ukojit. Takže když máš chuť na tu čokoládu, jak psal Jakub, dáš si. Chuť přijde častěji, tělo si přivykne, vzniká návyk.
Čokoládu mám ráda, ale závislá na ní nejsem.
Můžeš mi vysvětlit, jak takový člověk najednou bude dobrovolně a v pohodě bez čokolády? Co když mezitím už váží 150 kg? Ha?
Jde to. Občas jsem čokoládu na nějakou přestala jísta a pokaždé jsem vážila mnohem méně než 150kg.
Oproti tomu ten druhý ví, že když si nedá pozor, bude čokoláda brzo ovládat jeho. Ví, že čokoláda je dobrá, ale v určitou dobu, na určitém místě, za určitých podmínek. Jen tento nezdravě neztloustne a bude skutečně určovat, kdy jaká čokoláda a kolik, pže může žít i na salátu. Ten první se stane otrokem.
Připomínáš narkomany, co křičí, že si nemusí šlehnout... Alkoholiky, co říkají, že alkohol neškodí...
Buď v klidu, nejsem narkoman ani alkoholik.
"Neznám nikoho, kdo masturbuje a měl by super sexuální a partnerský život. Zato znám hodně lidí, kteří toto neprovozují a mají ho náramný."
Prosím tě, a s kolika lidmi se bavíš o tom, jestli masturbují nebo ne? A jaký mají partnerský život? Promiň, ale tohle je otřesný blábol a fráze.
Výjimky jsou samozřejmě vždy a všemi směry, Gaussovka ví.
Mě štve, jak tady všichni mlžíte. Co KONKRÉTNĚ má tedy ten puberťák udělat? Říct si: Nebudu to dělat vůbec a nedělat to vůbec? Nebo si má dát limit, nad který nepůjde?