Přidat názor k článku Starost o prázdninový čas

Markéto - netýká se to všech, pochopitelně existují i normální dětské děti, ale jsou dost v menšině a většina je zpravidla dřív nebo později strhne s sebou, takže těch opravdu "skalních" dětí zůstává málo...
Já to bohužel vidím i na příkladu mně blízkých dětí.
Kamarádky kluk si na hřišti nehraje - chce s námi sedět na lavičce a vyžaduje zábavu, jinak prudí. Pokud na hřiště či na písek, pak jedině s mámou.
Jsem v Praze jednou za uherák, ale s kamarádkou (s níž se známe od 2 let a nikdy jsme nepotřebovaly ke hraní dospělé, když jsme byly spolu) si nepokecám, jelikož vytáhne kluka ze školky, kde je neustále organizován a baven a najednou neví, "co s načatým večerem."
Na hřišti má kamarády ze školky, ale s těmi si jednotlivě hraji JEJICH RODIČE!!!, takže se on sám stydí a celý obrázek dokresluje babička plácající přes ruku cca 4leté dítě a spílající mu slovy: "To si nemůžeš hrát, Davídku, s těma cizíma klukama, oni by ti rozbili ten tvůj vláček"
Podobně jsou na tom děti mé sestry.
Samosebou, že si chvíli hrát vydrží, ale nebaví je to dlouho, nemají dost fantazie např. "na topiče" (teda oni na topiče nemají zatím ani věk, ale na jiné hry ano)