Přidat názor k článku Řezat tu havěť!

Určitě je normální, že malé děti jsou hlučnější (nebo lépe řečeno hlučné), ale jde o to, že jsou situace, kdy je potřeba to krotit. Jasně, že když jsem byla s holkama na písku, nekřičela jsem na ně - buďte po tichu, na hřišti si můžou vyřvávat jak chtějí. Naopak třeba, když jsme byli se starší v knihovně a jí nenapadlo nic lepšího, než si tam začít zpívat "okolo Frýdku cestička", tak jsem jí napomenula, ona začala zpívat znova, znova napomenutí a když se potřetí ozvalo okolo Frýdku.., dostala jednu přes zadek. Nejsem zastáncem násilného bití dětí nebo drezury, ale jsou chvíle, kdy je prostě potřeba děti omezit, aby neobtěžovaly okolí a pokud to nejde po dobrém, tak po zlém.

Starší dceru jsem plácla jednou přes zadek já (viz knihovna), jednou manžel, byla a je zlaté dítě. Dnes už je dospělá. Myslím, že ona by byla ideální typ dítěte na "volnou výchovu bez hranic". Adoptovali jsme ji v pěti letech, vždy byla dost zodpovědná, o její školu a učení jsme se téměř nemuseli starat, po příchodu domu jsme měli vždy na stole sešity s lístečkem - prosím, podepsat. Situace, kdy jsme museli zasáhnout do jejího chování, bych asi spočetla na prstech jedné ruky.
Manžel byl jako dítě přesný opak a od 1 do 5.třídy měl pevnou výchovu (příkazy i tresty), protože to fakt potřeboval. On v té době prostě kašlal na všechny, všechno. Jakékoli domluvy (od kohokoli) bral stylem "jen se vykecej", vliv na něj neměl nikdo, nikoho nerespektoval a jel si prostě po svém. V 6.třídě se to samo od sebe zlomilo a jeho rodiče si oddychli. Kdyby v té době neměl pevnou výchovu byl by žákem zvláštní školy.

Mě se jen nelíbí to zobecňování v článku- tenhle styl výchovy = úspěch, tenhle styl výchovy = debakl. Kdyby to bylo takhle jednoduché, svět je plný šikovných, spokojených a úžasných lidí, věznice a drogové léčebny jsou prázdné, psycholgové bez práce
Styl výchovy by se měl přizpůsobovat povaze dítěte, některé děti nepotřebují prakticky žádnou výchovu, jiné naopak potřebují pevnou ruku a přísná pravidla.