Přidat názor k článku Řezat tu havěť!

Bibi, je fakt, že moje děti jsou hodně malinký na to, abych mohla říct, že můj a manžela styl je ten správný. Ale myslím, že dát děcku na zadek jenom pro to, že se mu na jazyk vnutila písnička.. co já vím.. Ale je to každého věc.
Co si já s sebou do výchovy nesu, to je naprosto liberální přístup mojí mamky ke mě a k ségře. Určitě nám někdy šoupla na zadek. Ale je fakt, že si na to nepamatuju. Když domlouvala něco, co se týkalo nás, vždycky si s námi nejprve promluvila. A to už od mala. Když byl problém, tak ho s námi probrala. Nikdy nám nepřikazovala, jak ho řešit. Ale snažila se s námi najít nejlepší řešení. Je pravda, že každé dítě potřebuje něco jiného. Ale osobně si myslím, že křičení a "dání" jedné přes zadek je nezvládnutí situace právě ze strany rodičů. Kdy dítě zlobí? Když je unavené, když se nudí, když má najednou moc podnětů... Zkusme to nejdřív tak, že se zamyslíme nad sebou. A když vznikne nějaká situace, kterou bysme řešili jednou na zadek, tak zkusme vymyslet plán, jak situaci našim dítkům usnadnit. A ne je trestat za to, že tu situaci prostě nezvládají a potřebují pomoct. Jednou na zadek jim nepomůžeme.
Ještě jedna věc. Mamka je učitelkou na prvním stupni základky. Má děti od 1. do 5. třídy. Svůj styl výchovy aplikuje na školní děti. Ve třídě nemá snad nikdy ticho. Neustále je tam slyšet hlásky, děti občas prostě vstanou, jdou na záchod nebo vyhodit odpadek. Někdy dostanou žízeň, tak se napijí.. Prostě. Mamča śe jim snaží vyhovět ve všem, co to jenom jde. Oni jí za to respektují.. nebojí se jí, ale respektují. A z páté třídy vychází seběvědomé děti, které třeba neumí přesné datum a hodinu bitev ve středověku.. ale ví, o co se v té bitvě jednalo, kde si mohou najít informace. Také samostatně řeší většinu problémů. Takže já říkám v článku popsané "nevýchově" ano.