Přidat názor k článku Řezat tu havěť!

Smysl této reakce sice nechápu (nestěžovala jsem si na svou tehdejší výši platu, ale spíš jsem se snažila naznačit, že ani nízký plat není důvodem k hrubosti), ale pro upřesnění - v roce 1991/1992, kdy jsem učitelovala na plný úvazek, byla hrubá minimální mzda 2000 Kč. Na žádné příplatky si nevzpomínám - leda možná za suplování a pobyt na škole v přírodě, kde jsem dělala zároveň i vychovatelku. Hodiny jsem měla víceméně za sebou, takže jen 10 minutové přestávky a 1 velká 20 minutová, ale fakt je, že jsem byla poměrně brzy doma, protože pokud si to dobře pamatuju, na 42 hodinový pracovní úvazek jsem musela odučit jen 21 hodin týdně, protože na každou vyučovací hodinu se počítala 1 vučovací hodina na přípravu. Fakt je, že mi na přípravu stačilo určitě míň času než těch 21 hodin, protože pokud učíte tentýž předmět ve 2 třídách, pochopitelně se připravíte současně na 2 hodiny. Zkontrolovat domácí úkoly a opravit písemky ale taky nějaký čas zabere. Kafe jsem tehdy ve svých 19 téměř nepila, s kolegyněmi a jedním kolegou ve věku cca 35 až 60 let jsem si tehdy taky moc nepovídala - kromě toho, že nebylo moc o čem, nebylo ani kdy, protože jediný, s kým jsem se mimo porady ve sborovně ve škole potkávala jinak než na chodbě, byla kolegyně, se kterou jsem sdílela kabinet. V průběhu školního roku jsem se dostávala docela na pokraj duševních sil - zaujmout výkladem a současně udržet kázeň 12ti až 14ti letých dětí fakt není moc jednoduché, obzvlášť když k tomu nemáte žádnou teoretickou průpravu ani trénink jako tehdy já. Nestěžuju si, hodně jsem si za ten školní rok zocelila nervy a hlasivky.
Nicméně nevím, proč tedy paní, co napsala tuto reakci, radši neučí, když je to taková brnkačka