Přidat názor k článku Mámo, táto, učitelko, čtěte mi!

jen k Tvé poznámce o zabijácích fantazie, že to nemusí platit obecně. Já mám fantazii přebujelou, už jako dítě jsem druhým "lhala", co jsem všechno zažila (potkala divného pána, něco našla, viděla apod., moje mamka si dost užila), psala pohádky, písničky apod. Ale kupodivu, když mi moje máma četla, tak jsem si nepředstavovala nikdy k čtení "obraz" (Pipi byla prostě ta, co je na obálce knihy, apod.). Mám to tak doteď, dělá mi problém si u knihy cokoliv představovat. Nikdy si nic nepředstavuju asi i proto, že mě to zdržuje, narušuje mi to atmosféru knihy. Já se prostě nechávám vést slovama autora. Když se zeptám svojí dcerky při čtení knihy na něco, co by si musela představit, aby mi mohla odpovědět, tak to neví. Taky si nepředstavuje obraz a to je velký milovník knih a příběhů.