Přidat názor k článku Mámo, táto, učitelko, čtěte mi!

Mě to opravdu děsně nebaví, trpím u toho. Dcera se pořád na něco ptá, čtení jde hrozně pomalu (jsem typ člověka, co přečte Židovku z Toleda za odpoledne), navíc mi do toho lezou moje recenzentské obsese a v duchu si pořád stylizuju nějakou anotaci... je to peklo. Nečtu nahlas ani vlastní texty, autorské čtení bych neudělala ani za prase. Na druhou stranu, nedělá mi problém si pro Niki vymyslet příběh a ten jí vyprávět. Mám různé, o malé dračici, o upírce, co chodila v noci do prázdné školky... je to míň namáhavé a celkově mnohem pohodlnější.