Přidat názor k článku Mámo, táto, učitelko, čtěte mi!

Text jsem přečetla se zájmem. Sama jsem jedna z těch, co v dětství odháněli od knížky (opravdu jsem to přeháněla), miluju psané slovo. A teď - jsem učitelka češtiny, doma mám malé cvrčky, kterým jsem donedávna před spaním vyprávěla, teď to střídáme, čteme, vyprávíme (nejčastěji), zpíváme, prohlížíme....

V dnešní době slyším jenom o tom, jak je důležité číst dětem.Ale nikdo nemluví o VYPRÁVĚNÍ dětem. Zpočátku jsem to dost řešila, říkala jsem si, že dělám něco špatně, když "jen" vyprávíme (nebo prohlížíme, nebo recitujeme básničky k obrázkům), a myslím, že jsem na to přišla. Všichni píšlou jen o (zhruba) dětech ve školkovém věku.
Mám dvě děti po 17 měsících. Spolu chodily spát snad od půl roku mladšího dítěte. Oběma jsem jim (při kojení) vyprávěla. Jasně že takovéhle prťata nezajímá nějaká Karkulka. Co to asi tak může pro ně být? Začínali jsem s "pohádkou" o Janičce a Haničce (tedy o nás). Shrnula jsem, co jsme za celý den dělaly, jak se jmenujeme a tak. Postupně jsem přešly k pohádkám. Nicméně si pamatuji, že jedna pohádka nás držela i dva měsíce. Ale - všechno bylo prokládané prohlížením obrázkových knížek (s mým či jejich komentářem) a básničkami a...
Prostě čtení je důležité. Jsem však přesvědčena, že v zájmu klidu matek, by taky někdo mohl uvést (já vím, že jen přibližný) věk dítěte.
Už končím, jen-Se starší dcerkou jsme samozřejmě vyprvěly s obr. knížkami mnohem dřív, než když spaly spolu.