Přidat názor k článku Jsme rodiče na směny

Dobrý den, výše uvedená diskuze me inspirovala k tomu, napsat take trochu ze svých zkušeností. Po rozvodu z mé strany nám soud vypořádal starost o syna ve formě střídavé péče. Musím říct, že nejhůře to asi nesu ja a můj současný manžel, se kterým máme rok a pul starou holčičku. Synovi je ted 8 a pul roku a střídavě žije něco přes 3 roky. Sám říká, že chce, aby byl spravedlivě u mě i táty, ale dalším dechem dodává, že ho už nebaví to cestování. Je to zvlášní, myslím, že střídvá péče u něj vedla k tomu, že každému říká to, co chce slyšet. což je docela zásadní návyk do života. Zkrátka, kdybych mohla, střídavou péči v této stěhovavé podobě bych zrušila. Myslím, že je to spíše pro rodiče než pro děti. A to nám to docela funguje tak nějak. I když vím, že syn žije ve dvou světech - garsonka ve měste s otcem vs. dům s vlastním pokojem a zahradou a bazénem s mámou - rozdílné požadavky na chování, stravování, režim. Vždy trvá den dva, než se srovná a trochu přizpůsobí. Muj muž je uplně jiný, než synuv otec (nahodou nejsem z tech, kteri se rozvedli, aby si vzali uplne stejneho cloveka, jen treba mladšího) a po tydnu (o prazdnihách dvou týdnech) strávených u nás vidím, jak by mu jednotna výchova a řád udělala dobře. Ale je to nesplnítelné a musíme takto žít ještě dalších minimálně 10 let. Mám trochu strach, kam to povede a co nakonec z našeho kluciny bude.