Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

ja jsem si vzdycky predstavovala, ze budu mit deti co nejdriv to bude mozne. Ted je mi 28, s manzelem jsme 7 let spolu a do deti se zatim nehrne ani jeden z nas. Manzel jeste studuje, takze by byl docela problem nas pak financne zajistit, mame docela drahou hypoteku na nas momentalni plat, bydlime v 1+1 v Praze, takze asi i toto jsou duvody proc zatim ne. Deti mame radi, radi si je pochovame, pohlidame, ale pak je zase radi vracime jejich rodicum;o) Momentalne me opravdu bavi uzivat si manzela a nasi svobody, cestovat, chodit vecer na vinko, neresit hlidani a dalsi starosti spojene s detmi. Sama nekdy premyslim, jestli bychom do toho nemeli prastit co nejdriv, ale proste to tak zatim necitime ani jeden. Pokud bych ted otehotnela, nebranila bych se tomu, ale nejspis by mi nejakou dobu trvalo nez bych se s tim smirila, ze "uz" ted budu mit deti.Nekdy premyslime, jestli vlastne deti chceme, manzel je umelec, zije dost bohemsky, nedelam si iluze, ze bude vecer pravidelne doma, nemame tady ani babicky na hlidani, takze sem tam premyslim jestli deti vubec mit nebo ne. Ale je mozne, ze to na me treba za rok prijde a proste to zkusime:o)