Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Souhlasím s tím, že rozhodnutí kdy mít děti a kolik jich mít je individuální. Zakladatelka možná moc vnucuje svůj přístup jako správný.

Já jsem už mladá docela dlouho , takže totalitu jsem zažila jako dospělá. vdávala jem se v 26 letech 2 roky po absolvování VŠ (proti představám zakladatelky trochu zkluz, ale ještě v normě), s dítětem bych moc dlouho nečekala, takže bych to do té třicítky stihla.
Tenkrát ale byla jiná doba a v těch 26 už jsem byla spíš starší nevěsta. Mimochodem švagrová je ještě zrochu starší než já, své druhé dítě měla v 25 letech a patřila prý mezi nejstarší rodičky v porodinici. No časy se mění. Kdybych VŠ končila dnes, kdo ví jak bych se rozhodovala.

A proč se o tom rozepisuju? Příroda rozhodla jinak než bych chtěla já, takže mám teprve 12letého adoptovaného syna a patřím mezi starší rodiče.
My jsme si - i když ne tak docela dobrovolně - užívali bezdětnost zamlada, zakladatelka si zase bude užívat až jí děti odrostou (jestli hed nevyfasuje vnoučata na hlídání) . Proč soudit, co je správně? Za rozumné považuju mít děti před čtyřicítkou, ale každý se tohle musí vyřešit sám.