Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Pokud tě skutečně zajímá nozor ostatních, tak ji ráda napíši ten svůj.

1. Podle mě je zajimavé, proč to vůbec řešíš. Pokud máš vše, tak jak jste si představovali, tak vám snad může být jedno, že okolí je jiné. S dětmi se ti změní okruh známých, ale zvlášť v dnešní době MC a dalších aktivit pro děti není problém najít někoho, kdo má taky podobně staré děti na nějakou tu procházku a popovídání. Mám z toho spíš pocit, že si sama nejsi jistá svým rozhodnutím a způsobem života, což je na druhou stranu první krok ke změně, takže je asi dobře, že o tom přemýšlíš, nicméně osobně bych to, jak to mají ostatní nebrala jako bernou minci pro svůj život.

2. Jak sama správně zmiňuješ, mít bydlení od rodičů bez dluhu a ještě nějakou tu "korunu k tomu" je podle mě silný luxus. Řekla bych, že máme okruh známých z takové střední vrstvy a kdo nedostal od rodičů (a není jich mnoho), tak i přes slušný plat na vlastní bydlení dosáhne jen za cenu hypotéky na nemalou částku s dobou splátek pěkných 30 let. A věř, že to opravdu není žádná legrace. Sami jsme si pořídili dvě děti a těch bezesných nocí, co jsem si zažila, když měl manžel třeba vážnější úraz (na pořádnou pojistku samozřejmě nezbývá) bylo víc než s dětmi. Nevíš dne ani hodiny, kdy se může něco zvrtnou a ty skončíš bez bydlení i příjmů. Logicky by se spíš hodilo naopak říct, že do takové situaci si dítě pořídí jen blázen. Osobně si však myslím, že takto je na tom většina mladých rodin a to jsou ještě ty šťastnější, kde vůbec chlap vydělá tolik, že jim někdo hypotéku dá.

3. Osobně i jako matka dvou dětí nevím co je mateřský pud. Do těhotnění jsme se pustili z čistě racionálních důvodů, po porodu jsem necítili žádnou okamžitou lásku a ani u jedné dcerky jsem nevěděla, proč brčí, dokud se nenaučily mluvit. Takže nevím, ale někomu možná biologické hodiny tikají, ale věř, že ne všem. Nedivím se, že v dnešní době, kdy je tolik možností, se ženy neženou do dětí hned ve dvaceti jak tomu bylo dřív.

4. Sama jsem se vdávala ve 23 letech, děti jsem porodila ve 26 a 29 a jsem spokojená. Mám pocit, že mi nic neuteklo, že život na mateřské je mnohem méně náročný než, když jsem chodila do práce a dost si to užíváme. Jsem šťastná, že mi osud dopřál život, jaký žijeme. Navíc mi děti otevřely úplně nové obzory a možnosti a díky nim jsem se vrhla i do dalšího studia. Kamarádky mám nové, díky dětem, ale i ty dřívější, které děti třeba nemají a moc rády si popovídáme a víme, proč to jedna má tak a druhá jinak a nepřipadá nám na tom nic divnýho, protože se lišíme ve spoustě jiných věcí, přesto jsme nej kamarádky už od střední školy.

Takže za mě, neřeš to. Zamysli se sama nad sebou, jestli jsi spokojená a užívej si to a co ti vadí změň. Nakonec jsi mladá, jsi doma, máš možnosti a prostředky na to třeba dělat něco, co tě bavilo dřív a nebyl na to čas nebo studovat a rozšířit si obzory, jde to i s dětmi. A pokud máš pocit, že jste si "nic neužili", tak je nejvyšší čas s tím začít, dokud jste mladí. My taky nemůže nikam bez dětí, ale zase na druhou stranu můžeme lecos, co bychom těžko dělali bez nich. Třeba jsme se začli učit lyžovat, když už se placatíme s malou na dětském kopečku, tak není tak divný, že se tam učíme taky a instruktor vyjde levněji pro celou rodinu. ;o) Nikdy nevíš, kdy se co zvrtne a pokud jste zdraví a ještě zajištění, tak máte opravdu velké štěstí a je třeba si to uvědomit a využít.