Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Další názor : já jsme se svým manželem chodila od svých 19 let, od 24 spolu bydlíme a i když splácíme hypotéku, vždy jsme si stáli finančně celkem dobře. Syn se nám narodil, když mi bylo čerstvých 28 let. Bylo to plánované a chtěné dítě, počaté bez potíží. Před jeho narozením jsme si užívali do sytosti, takže ani tento problém u nás nebyl. Takže nám nic nebránilo děti mít a vždy jsme chtěli mít dvě děti.
Poporodní deprese s jejichž následky se potýkám dodnes ale zavinily to, že jedno dítě nám bohatě stačí a další mít nebudeme. Mít dítě je ta největší zodpovědnost na světě, a jestli se někdo na to mít děti necítí, nemůže ho nikdo nutit.
Miluji svoje dítě nade všechno na světě, ale když bych mohla vrátit čas zpět, nejsem si na 100% jistá, že bych volila stejně. A může si o mě myslet kdo chce, co chce. Každý člověk a jeho vnitřní cítění je jiný, takže se nedá škatulkovat, že v 25 letech je nutnost mít 2 děti ( a za dva roky následuje dovolená v Jugoslávii...).
Já sama obdivuji matky, které mají více dětí a cítí se šťastné a dětmi naplněné, ale já na to mít více dětí prostě nemám. Jsem proto špatná nebo jak píše autorka "divná"? Pro někoho možná ano, ale toto je můj život a nikdo jiný ho za mě se všemi následky všech rozhodnutí žít nebude.