Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

K materiálnímu zabezpečení: Prohlášení o tchýních a koupelnách se dělají báječně, pokud je tchýnina koupelna daleko. Já bych do takové situace až v případě, že bych ve třiceti zjistila, že zabezpečená nejsem a bez tchýně v zádech si dítě nikdy nepořídím. A to mám ještě dost dobrou tchýni!

Směs ostatních faktorů: Někdo najde partnera ve 24, někdo výrazně později. Já jsem z těch, co ho našly výrazně později. A když jsem ho konečně měla, první myšlenka rozhodně nebyla "ulovila jsem chlapa, teď rychle stvořit děti". Ono totiž ještě chvíli trvalo, než jsem se ujistila, že je to fakt chlap pro život, a než jsme se OBA shodli, že spolu už dítě chceme. Taky není úplně pravda, že všechny ženy mají v životě jako prvotní a nejdůležitější cíl mít děti - pro některé je to prostě jeden z rovnocenných cílů a já to velmi chápu. A že jsi osamělá? To je kdekdo. Já znám holky, co měly děti v osmnácti, holky, co je měly v pětadvaceti, sama jsem měla své první v jednatřiceti a znám i holky, co jsou starší, a děti zatím nemají. Mezi mými známými převažují prvorodičky mezi 25 a 28. (Ale je mi to k prdu, protože bydlí sta kilometrů ode mne.)

Jediný snad trochu rozumný závěr: Těžko soudit něčí život, když jsi "nechodila v jeho botách".