Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Přesně tak, najít chlapa pro společný život rodinu atd. není vůbec sranda, mě je třicet a potkala jsem ho letos (teda znám ho mnohem déle, letos jsme spolu začali chodit). Můj první pětiletý vztah skončil když mi bylo 24. Pak jsem měla další tři roční vztahy, jeden lepší než druhý - jeden psychicky nevyrovnaný, další věčně mladý nechtějící se vázat, třetí s komplikovaným vztahem k alkoholu. V 29 jsem už se na nějaké hledání vykašlala a smířila jsem se s myšlenkou, že děti nemusím mít taky vůbec, našla jsem si milence a bylo mi fajn. Dneska je mi fajn mnohem víc, neměnila bych, ale byla to fakt klika. Seznamování v tomhle věku je děs. Většina už je zadaná, ty co nejsou zadaný nechtěj nic na vážno, jakmile jim řeknu že je mi třicet vezmou zpátečku protože si myslej, že budu chtít hned děti. Apropo to samé si myslí zaměstnavatelé, chtěla jsem změnit práci a po měsících marné snahy jsem si zašla do pers. agentury, kde mi naférovku sdělili, že v mém věku (!!!) mě nikdo nezaměstná, protože se očekává že budu mít v dohledné době děti a tím pádem jsem špatná investice. Až se vrátím z mateřské (pokud na nějakou půjdu) tak mě zase nezaměstnají protože mám malé děti, a až odrostou bude mi čtyřicet a to už budu moc stará. To jsou vyhlídky.

A seznamování na internetu? No, znám sice jeden pár kterému to vyšlo, ale to je vyjímka potvrzující pravidlo. Přála bych autorce absolvovat alespoň deset schůzek sjednaných přes internet, ona by jí ta chytrá nálada rychle přešla.

Dneska mám sice vztah, ale taky kdo ví, třeba to nevyjde, a za tři roky budu 33letá singl ženská, na kterou si všichni budou ukazovat prstem že teda nemá ty děti. Dneska je akceptovatelnější být rozvedená, mít tři děti klidně každé s jiným chlapem, než být nad třicet a nemít děti ani vztah. Přesně tyhle kategorizující vdané (či zadané) dámy co nemají pro samou pohodičku co jiného na práci a tak hodnotí životy druhých miluju.