Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Milá Aleno, myslím, že je fajn, když je člověk se svým životem spokojený, ať má děti brzy nebo pozdě. Mně je 44, mým dětem 7 a 8 a radosti rodičovského života si tak užívám až teď (ostatně moje rodiče mě měli také pozdě). Nutno říct, že já jsem v pětadvaceti o děti nijak nestála a když se mě zeptáte proč, tak upřímně odpovím, že mě tehdy děti vůbec nezajímaly. Cizí děti jsem si nepůjčovala, nechovala a moje sny a touhy se upínaly k úplně jiným věcem. Třeba mě strašně bavila práce (je to kariéra, když pracujete proto, že vás to baví?), chtěla jsem cestovat, chtěla jsem studovat a naopak jsem se nechtěla ještě ani vdávat ani třeba finančně uvazovat k nemovitosti, atd. Všechno mě tehdy bavilo víc než děti. Teď si naopak užívám s dětmi, věnuju jim stejně jako manžel většinu volného času a hrozně mě to baví. Nemám dojem, že mi něco uteklo, a vzhledem k tomu, že půjdu do důchodu nejdřív v 65, ne-li později, tak by bylo fajn, aby moje děti také měly děti později, abych si je jako babička vůbec užila Myslím, že jednoznačná odpověď na to, je-li lepší mít děti dřív nebo později, neexistuje, jako nelze odpovědět, jaký muž je pro manželství ten nejvhodnější. Já bych jen řekla: každému podle jeho přání