jsem na tom obdobně, je mi šestadvacet, mám dvě děti a občas si připadám jak v jiném světě. Rozhodně nejsme nijak zvlášt materiálně zajištěna,bydlela jsem po podnájmech a bylo to někdy vážně hustý. Monetálně se zdržuji u babičky v domě,ale nebýt neštastné náhody, tak stále bojuji s tím, jak vyžít. Přesto nelituji. Děti jsou ,jsou moje radost,můj život a i když si někdy říkám,že bych to vzdala amám nervy na dranc, taks e s tím peru dál. Otec prvního nebyl bůh ví co-alkoholik, pro kldi všem i jemu před měsícem zemřel. Otec dcerušky je báječný chlap, ale má to taky háček....
pomalu se smiřuji s tím, že stejně zůstanu s dětmi sama, ale budu ráda, že mám život vyplněný a ne pustý honbou za kariérou a penězi.
Předchozí