Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Neomi, přesně. Mě překvapuje, jak to tady hodně lidí automaticky staví tak, že kdo má děti pozdě, nebo vůbec, tak se sobecky honí za kariérou nebo vymetá večírky a vede pustý, prázdný, sebestředný život. Celkem dost lidí v mém okolí mělo děti až po třicítce a do té doby si pokud vím nijak zuřivě "neužívali" ani se nehonili za penězi a nějakými posty - prostě dělali to, co je baví, pěstovali si koníčky, organizovali tábory pro cizí děti, studovali, pracovali pro charitu, poznávali svět. A taky nemají pocit, že jakmile si děti pořídili, tak je po "užívání" a po kariéře a celý jejich život se smrskne na rodinu, nemovitosti a potomky. Obvykle dělají to, co dělali předtím, jen v jiném tempu a rytmu, a děti do toho postupně zapojují, čímž jim docela dobře ukazují, jak může být život pestrý a zajímavý. A s dětmi se jim zase otvírají jiné možnosti, zkušenosti a zážitky... Myslím, že taková ta zažitá představa, že žena, která nemá děti nebo si je pořizuje ve vyšším věku, to dělá proto, aby si mohla budovat kariéru, se už přežila - tohle možná platilo v době, kdy opravdu nebylo možné pořádně skloubit rodinu a náročné povolání a ženy si musely vybrat jedno nebo druhé, když chtěly prorazit skleněný strop, ale teď už to dávno takhle nefunguje...