Nemohu soudit, čím je to u ostatních, nicméně já měla první a jediné dítě ve dvaatřiceti. A to nikoli proto, že bych dřív děti nechtěla. Naopak, zhruba od sedmnácti jsem dítě moc chtěla a představovala jsem si, že ve třiceti budu mít aspoň tři. Jenže na dítě jsou třeba dva, já se kluků vždycky strašně styděla, žádný po mně nezatoužil a nakonec jsem první (a poslední) známost sehnala přes inzerát. Dotyčný (s nímž jsem dodnes) se ovšem na otcovstí necítil, trvalo mi léta ho přesvědčit a dalšímu dítěti se urputně brání.
A mám spoustu kamarádek, kterým je též kolem třiceti, dítě by chtěly, jenže prostě není s kým...
Takže to vážně mnohdy nemusí být vědomá volba.
Předchozí