Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Meddy, je to naprosto srozumitelné a je i pochopitelné, když chce člověk mít svůj život pevně pod kontrolou, promyšlený do všech detailů i daleko do budoucna. V dnešní době má tuto luxusní možnost více lidí, než kdykoliv v historii - má ji vlastně téměř každý. Přesto je mi sympatické nechat v životě také prostor "osudu", nechat si od života přinést i věci, které člověk tak úplně do detailu nenaplánoval. A umět je přijmout. Oba moji rodiče se narodili za druhé světové války a kdyby mé babičky přemýšlely tak "odpovědně", jako ty, nikdy by tyto své děti neporodily. A nebyly to žádné naivní dívčiny, byly vzdělané a oběma bylo přes třicet. Měly život tak těžký, že se žádné z nás o tom ani nesní - přesto všechny jejich děti vystudovaly a velmi dobře se v životě uplatnily. A babičky byly skvélé, moudré, optimistické ženy, které jsem nikdy nezažila skuhrat na život. Možná, že jejich život byl příkladem mnohem opravdovější odpovědnosti, než naše dnešní rozmazlené "dokonalé" plány