Docela autorku chápu: cítit se divně není přece věc osočování druhých, jen si člověk klade otázku, jestli jsou jeho pocity opodstatněné - sama mám dvě děti, první v jedenadvaceti. Je to brzo? Možná. Za posledních sedm let jsem byla párkrát na večírku extra přizpůsobenému mému rodičovství. A že jako nejmladší člen party jediná s dítětem.... nikdy jsem o tom nemusela přemýšlet moc do hloubky. Vlastně nebylo kdy. Hledala jsem toho pravého, který by nás vzal pod ochranná křídla - no co, výsledkem jsou dvě děti, rozvod a šrámy, co se nezahojí. A i přesto mě nenapadlo, že bych se měla líp bez dětí.