Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Nij ale já jsem od nikoho nic nevzala,ten barák vůbec není můj a nikde není psáno,že bude.Ale prostě bylo hodně důvodů co mě vedli k rozhodnutí řešit bydlení takhle a ne jinak.A řekněme ,že rodiče podporuju poněkud jiným způsopb než třeba finančně.A nechci a nebudu tu všechne zveřejňovat.Ne vše co je podstatné pro mě,by mohlo být podstatné pro jiné.
Jinak před děckem jsem měla hodně pestrý a zajmavý život,ale prostě i kdybych neměla dítě ve dvaceti tak by stejně ten život co popisuješ(kariera,cestování)nebylo to co by mě naplňovala.Každej je prostě jinej.Když se ohlédnu za sebe,tak jsem zvládla dost pro mě podstatných věcí i s tím děckem.Ale "karieru"(já to slovo nesnáším),jsem prostě dělala v obrou,který se s děckem dal zkloubit víc než dobře.A v profesi - jsme ZS a nikdy jsme netoužila být staniční nebo vrchní.Sedí mě přímá práce s lidma,obětovala jsme hodně moc,abych se na tohle zaměstnání dostala.
Ale všechno je o tom,jak to kdo má prostě uvnitř nastavený.A podle mě je nejdůležitější to,aby byl spokojený.Pokud je někdo spokojený s dětma v osmnácti a s pokojem u tchýně,nechť si tak žije.