první dítě jsem porodila téměř před dvaceti lety
bylo mi 22 a připadala jsem si děsně zodpovědná a dítě skvěle načasované - byla jsen vdaná dva roky,bydlení u rodičů ,ale samostatné+vyhlídka na získání bytu (stěhovali jsme se když malému byl měsíc)manžel po vojně,v pracovním procesu už jsem byla tak čtyři roky,(mám učńák s maturitou,a žádné ambice na vysokou,teda nemám mozek který by VŠ zvládl) něco jsme měli i ušetřeno
- kolem mě bylo plno 19. a 20. letých maminek,bylo to tehdy celkem tak nějak normální,někteří tatínkové byli ještě na vojně,některé kamarádky stihly během jednoho roku vdát se ,odmaturovat a porodit,holka na pokoji semnou v porodce byla stejně stará jako já,ale zas stihla odpromovat,vdát se a porodit
no připadala jsem si VELMI ZODPOVĚDNÁ MATKA ,STARÁ TAK AKORÁT
mezitím proběhly učité změny ve společnosti a já ve 29 letech rodila třetí dítě, to jsem tam byla mezi třicetiletýma prvoodičkama MLADÉ TELE CO DO TOHO JEN TAK VLÍTLO
(bylo mi to tehdy strašně směšné,když na mě někdy prsonál dělal takové baterky"třetí už",jak na výši jsem sama sobě připadala s tím prvním
všechno je relativní)