Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Pročetla jsem hodně reakcí na výše zmíněný článek, ale žádný mě nedonutïl napsat svůj názor. Až ten Váš, paní Hanko. Děti jsem měla ve 22 a 24 letech (A to jsem patřila ve škole vždy k nejlepším a i když jsem nakonec VŠ studovat nešla, nepovažuji se za hloupou a dneska dobře vím, že přirozená inteligence se na VŠ neučí, pro některé bohužel). Dneska je dětem 18 a 16 let. Obě byly plánované a oboum se dostalo a dostává té nejlepší péče. Oba studují a sportují na vysoké závodní úrovni. Jsem na ně pyšná a jsem pyšná i na sebe . Mám se svými dětmi krásný vztah (téměř kamarádský, který má ale jasně nastavené hranice a jasně nastavená pravidla) a když se rozhlížím kolem sebe tak vím, že čas a vše co sem jim tzv. "obětovala", mělo význam. A teď sklízím jen sladké ovoce v podobě toho, že u nás doma neřešíme drogy, alkohol ani chození za školu. Každý by měl mít děti ve věku, kdy má vše v hlavě srovnané a ví do čeho jde, s jakým cílem do toho jde. Není to jen o penězích, o zázemí, o čase, o kariéře, o správném partnerovi. Je to všechno dohromady. A když se to všechno dohromady povede, tak pak není důvod přemýšlet o tom, jestli se to stalo příliš brzy nebo příliš pozdě. Před dětmi jsem si užila krásné svobodné roky a do manželství vstupovala s tím, že přišel pravý čas na děti. To se mi téměř okamžitě splnilo a dneska vím, že bych ve svém životě nic neměnila. Pokud si tohle budete moci říci Vy za patnáct let, pak je všechno v pořádku. Nikomu svůj názor nevnucuji a nikoho neodsuzuji. Jen sama za sebe vím, že řešit starosti 15-ti nebo 18-ti letých dětí bych v 50-ti letech nechtěla. Je na to totiž potřeba velká fyzická a především psychická kondice, když to má fungovat. To mi věřte. Mějte se všichni fajn a trochu tolerance, přátelé. A užívejte života, po čtyřicítce a s velkými dětmi to jde samo.