Přidat názor k článku Své první dítě bych měla maximálně ve třiceti, i kdybych se měla hádat s tchýní o koupelnu

Autorka tu píše, že má dvě děti a připadá si mezi svými vrstevnicemi divná. Mně je skoro 32 a mám naopak pocit, že většina stejně starých holek už děti má. Pomalu už si s nimi nemám o čem povídat, protože řeší pořád péči o děti a výchovu. Takže radím počkej pět let a děti budou mít skoro všechny

Jinak ale téma "starých rodičů" považuju za docela závažné a zajímavé a přijde mi, že je to celospolečenský problém, který se v poslední době dost probírá. Samotné mi racionálně připadá lepší mít děti do třicítky. Jsem dítě starší rodičů - mamce bylo 31 a tátovi 36, když jsem se narodila, a mám ještě o dva roky mladšího bratra. To, že mám starší rodiče než mí vrstevníci, jsem považovala za handicap a teď je mi taky líto, že jsem sotva dospělá a oni už staří. Jako bychom se v životě tak trochu míjeli. Sama jsem si na rodičovství nepřipadala (a stále nepřipadám) dost zralá, takže svým pořípadným dětem připravuju podobný osud jako jsem měla já sama - prarodiče téměř nepoznají a rodiče budou o dvě generace starší. Není to moc dobrá vyhlídka.
Ale je otázka, jestli mít děti, protože na to mám věk, ale ne podmínky (ať už finanční, partnerské, zdravotní, kariérní nebo ryze osobní)nebo se na to vykašlat a říct si "dítě do třiceti budu mít za každou cenu".
Většina lidí mi říká, že o všem moc přemýšlím, ale když se tak kouknu na statistiky průměrného roku prvorodiček, vypadá to, že zdaleka nejsem sama...