Jsem právě také ve stádiu, kdy přemýšlím, jestli mi stojí za to rozbít dětem rodinu. Mám velmi despotického manžela, který mě nebere jako sobě rovnoprávnou osobu, ale spíš jako další z dětí (viz věty typu: Dívej se na mě, když s tebou mluvím...To se neumíš ozvat...plus neskutečné kritizování, když je nervózní tak i nadávání, jak jsem neschopná a on musí všechno dělat sám. (nemyslím si, že je to pravda, domácnost a kluci jsou na mně a ještě dělám pro několik firem účetnictví, ale manžel vyřizuje některé věci, protože já jsem neschopná a nedokázala bych to-což si tedy také nemyslím, ale nemám náladu se snažit, abych mu dokázala, že jsem šikovná holka a on mě snad mohl konečně pochválit nebo co :-D
Kdybychom neměli děti, už bych s ním nebyla, myslím, že by se ulevilo oběma (pravděpodobně nebude šťastný s někým, o kom je přesvědčen, že je líný, hloupý, neschopný a ještě k tomu je jeho jediným cílem ho rozčilovat...)
Já osobně se snažím nebrat si to osobně, zatím mě ještě nepřesvědčil, že má pravdu, i když moji sebedůvěru a sebejistotu mírně nahlodal (něco na tom musí být, když mi to opakuje každý den...), ale nesnáším, že se to děje i před dětmi a to je velké nebezpečí z mnoha ohledů (současná životní jistota, utváření vzorů chování do budoucna atd. atd.)
O rozvodu přemýšlím opravdu velmi často, ale jak už tu bylo řečeno, bojím se rozhodit dětem život, případně jim v budoucnu přivést do života jiného partnera...Nemáte některá podobnou zkušenost? Díky za názory
Předchozí